mirca

Chvění

Vykopávka první.


Propadnout se pod led? To asi nepůjde o nic příjemného. Poslouchám teď vypalovačku Trapped Under Ice / Metallica (1984) a pocity mám navýsost libé. Už ten začátek – (kytara) dr-tr-dé-dééééé, dr-tr-dé-déééééé. Vzduch vibruje, v reproduktorech křupe. A pak salva bicích – to je medicína pro uši. Čisté potěšení ze zvuku. Dá se to poslouchat třeba stokrát po sobě (vždycky víc a víc nahlas). A to je jenom začátek skladby.

Spolužák ze střední školy to album kdysi donesl na kazetě do třídy. Poslouchal jsem doma, ale hlavně cestou do školy v přecpaných autobusech na jednom ze svých mnoha walkmanů (říkali jsme tak všem přístrojům, Sony jsem nikdy neměl). Už tehdy mě napadlo, že Metallica se mi bude líbit až do smrti. A dvacet let to už platí. Jiné věci mě omrzely. K tomuhle se vždycky vrátím. Tělo vždycky obdrží takovou dávku energie!

O čem to vlastně James zpívá?
"Nevím, jak přežít tohle peklo" ... atd.

Mám doma někde knížku, jak vznikaly songy Metallicy, ale ještě jsem ji nečetl. Dostanu se k tomu jindy.

Proč se mi to sakra tak líbí? Jsou to snad šamanské bubny nepůvodních obyvatelů Ameriky vyvolávající atavismy ve mně? Nebo jen polapen sentimentem?

Jediné co mě teď napadá je pustit si nějaké Faith No More. Stejné nebe/peklo/cokoliv.

V hudebním přehrávači si ke skladbě můžete nastavit počet hvězdiček. Dělají si srandu? Tohle je mimo kategorie.

Vzniklo 1984. Nojo! Orwella mám rád, hlavně jeho válečné deníky. Člověk – hrdina. Pěkně si o něm můžete počíst v knize Paula Johnsona Intelektuálové.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře

---

Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text: